Výstavy

RUDOLF VAŘEJKA: RUDA MEZI PTÁKY

 

Výstava prezentující nevšední pohled do světa a života ptactva přes čočku teleobjektivu očima tvůrčího fotografa. Vystavené fotografie mají navíc i značnou dokumentační hodnotu v oblasti ornitologie.

 

Vernisáž ve čtvrtek 2. 4. v 17:00 hodin

Výstava potrvá až do konce letošní výstavní sezóny, tedy do 30. prosince.

 

Slovo autora Rudolfa Vařejky

Narodil jsem se 30. 10. 1961 v Chrudimi, kde žiji a pracuji dodnes.

Po ukončení základní školy jsem vystudoval chrudimské gymnázium a poté Vysokou školu zemědělskou v Praze. V letech 1986 – 1991 jsem pracoval v JZD Liboměřice ve funkci zootechnika. V roce 1991 jsem založil fotografickou živnost a tím navázal na rodinnou tradici svého otce Rudolfa Vařejky a jeho strýce Františka Ulrycha, kteří byli známými chrudimskými fotografy. Jako fotograf pracuji v Chrudimi dodnes, i když jen jako občas pracující důchodce.

Můj kladný vztah k přírodě vznikl již v dětství. Nejprve jsem stanoval s rodiči a bratrem, potom jezdil na sokolské stanové tábory, na střední škole jsem splouval tehdy ještě liduprázdné české a slovenské řeky. Na počátku vysokoškolských studií jsem začal jezdit na vandry s partou chrudimských trampů a fotoaparátem Flexaret jsem zachycoval na černobílý film kouzlo svobodného trampského života. Od těchto vandrů byl už jen kousek k vysokohorské turistice. Na barevných diapozitivech zhotovených fotoaparátem Praktica jsem přivážel zážitky z hor Slovenska, Kavkazu, Ťan Šanu, Alp a Pyrenejí.

Obdiv k ptákům u mě začal už na základní škole. Při cestě ze školy jsem se spolužákem nadšeně pozoroval pestré stehlíky na bodlácích přímo uprostřed města. Nejvíce mě však fascinovali modří ledňáčci, kteří se pravidelně vyskytovali na řece Chrudimce. Rodičům moje nadšení neuniklo a pod stromečkem se objevil dalekohled Zeiss 8x30. Avšak k následnému fotografování ptáků je nutný teleobjektiv – i to otec fotograf vyřešil a půjčil mi na dnešní dobu těžký fotoaparát Pentacon Six TL s objektivem 4/300. S ním jsem zhotovil svou první černobílou fotografii strakapouda velkého na Kochánovických rybnících. Na vysoké škole jsem se setkal s ornitologem Mírou Stárkem, který mi poprvé ukázal kroužkování ptáků a trpělivě mě zasvěcoval do ptačích hlasů. S dalším kamarádem Liborem Blažkem jsme postavili první kryt na ledňáčky na řece Chrudimce. Spolu jsme též šplhali do korun stromů za volavkami, čápy černými a káňaty. V roce 1992 jsem se na zájezdu ve Španělsku seznámil s výborným ornitologem Vojtou Mrlíkem. S ním a dalšími kamarády jsem začal cíleně jezdit za ptáky po Čechách, Slovensku, Maďarsku, Rumunsku, Rakousku, Makedonii.

Každá zde vystavená fotografie je z volné přírody, má svůj příběh a něco zajímavého jsem při „fotolovu“ zažil. Ať už je to horko či zima, náročné výšlapy do hor, množství komárů, plavba po řekách, plazení po stepi či brodění v močálech. Na těchto akcích však nejde jen o fotografování, ale především o partu skvělých kamarádů, bez nichž by to nebyl ten pravý zážitek.

Avšak sebelepší fotografie by byla k ničemu, pokud by při jejím pořízení mělo dojít k ohrožení živočichů. Naopak bychom se měli zamyslet nad ničivým životním stylem současného člověka, abychom většinu zde vyobrazených ptáků nevídali už opravdu jen na fotografiích.