Výstavy

ZBOŘENÝ JINDŘICHŮV HRADEC

aneb demolice domů v našem městě v období socialismu

 

Výstava doposud nepublikovaných fotografií z archivu SOA Jindřichův Hradec prezentující unikátní historické fotografie, které dokumentují urbanistické proměny našeho města v průběhu času.

Výstava je dalším počinem v rámci skvělé spolupráce Státního okresního archivu v Jindřichově Hradci a Muzea fotografie a MOM a věříme, že i tentokrát Vás nezaměnitelná krása historické fotografie nadchne.

 

Vernisáž ve čtvrtek 9. 4. v 17:00 hodin

Výstava potrvá až do konce letošní výstavní sezóny, tedy do 30. prosince.

 

Výstava je věnováná stavebním demolicím ve druhé polovině 20. století – především pak jejich okamžiku provedení na fotografii.

Cílem výstavy je zprostředkovat informaci o podobě likvidace domů, které se nacházely v lokalitě města. Nebylo cílem zachytit historickou podobu na fotografiích před zbouráním a po výstavbě nového objektu, jak je toto pojetí prezentováno např. formou knihy Luďka Jiráska Zmizelé Čechy nebo v Muzeu Jindřichohradecka výstavy věnované jednotlivým částem města (v letošním roce 2. čtvrť).

Stavební demolice postihla četná města. Souvisela se snahou o modernizaci jednotlivých lokalit. Některá města, v jejichž intravilánu byly z pohledu architektury dochovány kvalitní stavby, tak mohla přijít o součást své historické identity. Bylo by ovšem omylem, se domnívat, že tyto zásahy jsou spjaty jen s obdobím po druhé světové válce. Mnohé stavby vzaly za své již během předchozího období. Příkladem může být v Jindřichově Hradci tzv. „Devítský mlýn“ zbouraný roku 1936 při regulaci Nežárky a mnohé další.

V roce 1961 byl vypracován návrh plánu rozvoje města Jindřichova Hradce zachycující výhled do roku 1980. V něm se počítalo s tím, že „asanací bude zrušeno za účelem vybudování komunikací, provozních jednotek, nemocnice a veřejného zařízení“ 200 bytových jednotek. Argumentace zněla: „...vzhledem ke stáří města, neudržovanému stavu starých objektů (přes 300 let starých), nedoplňováním stavu bytového fondu za dobu okupace a výhledovému rozvoji...“

Charakter přístupu ke stavbám byl konkretizován tzv. směrném územním plánu a podrobném územním plánu. V roce 1970 byl navíc zpracován podrobný územní plán asanace a rekonstrukce historického jádra města. Jeho cílem mělo být odstranění nevhodných přístaveb. „Neméně důležitou stránkou bude vypracování návrhu na provedení rekonstrukce a asanace u těch objektů, které jsou přestavěny a nevhodně užívány, že je potlačena jejich hodnota. Celkovou asanací má dojít k ozdravění jádra.“

K demolici mělo docházet na základě Povolení ke zbourání, které vydával odbor výstavby Okresního národního výboru v Jindřichově Hradci jako stavební úřad ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 280/1949 Sb. Před samotným rozhodnutím se uskutečnilo místní šetření, při němž byl potvrzen havarijní stav objektu a žádost majitele o demolici potvrzena.

V roce 1958 byla legislativa změněna, když demolicím byl věnován § 8 zákona č. 87/1958 Sb. a prováděcí nařízení číslo 144/59 Ú.l. V roce 1964 byly demolice blíže specifikovány ve vládním usnesení č. 17/1964. Do 80. let 20. století pak byl užíván k argumentaci § 90 č. 50/1976 Sb. a § 48 vyhlášky 85/76 Sb.